Provydiza Nět

DEMO-DOMA 1996, MP3
Zvony už zní
Bim bam
Bim bam
Bim bam
Bim bam

Údolím vchází svítání
Údolím zvony vyzvání
Údolím zní zpívání
Nesou se tóny písní
Zní v radosti i tísni
Souznění

Zvony už zvoní svítání
Zvony už zvoní polední
Zvony už zvoní klekání
Z věžiček a věží
Zprávy do krajiny běží
Souznění

Zvony už zní

---
J. Raštica, 1992

Zpívám všem bláznům, co vsází na lásku
Co nemůžou spát, když kokrhání
Barevných kohoutů poslouchám k ránu

Zpívám všem, kdo věří přívěskům na provázku
Kdo umí si hrát, rozdávat radost lidem
Kteří kráčejí po cestě z oblázků

Zpívám všem bláznům, co věří na štěstí
Co ví kam jít, když se před nimi
Náhodou objeví rozcestí

Zpívám všem, kdo věří na spoustu pověstí
A každým dnem pro něho začíná pohádka
Která je vítězstvím dobra nad zlem

Zpívám všem barevným ránům a závidím
Pohled na dívky s dlouhými vlasy všem pánům
Zpívám, prostě - zpívám všem bláznům

---
J. Raštica, 1988

Svítá, už nad obzorem svítá
A ptačí zpěv už slyšíš nad hlavou
V dálce slunce na tebe se dívá
A vítá tvou cestičku toulavou
V dálkách modravých, co voní bílým květem jabloní
Vstáváš, pak zase šlapeš v údolí
A štěstím tě srdce zabolí

Na lesní pěšinu přijít a mlčky snít
A kouře z komínů nevidět, necítit
Toulat se ve skalách a slyšet vítr vát
Já vím, že to bys chtěl, já vím, to měl bys rád
A měsíc nad řekou a ryby v potoce
A čisté studánky a bílé Vánoce
To všechno chtěl bys mít, to všechno měl bys rád
O tom vždy přemýšlíš, když už jdeš večer spát

Stmívá, už nad lesem se stmívá

Byla hvězdnatá noc
A měsíc nad krajinou
Tiše si po nebi kráčel
Snad kouzelná moc
Mě vedla v ta místa
Kde lidi nezahynou
Já kroky stáčel
Až přišel jsem k bříze
Byla zasazená do černé hlíny
Pak se pozvedl vítr
Kolem se roztančily
Divoké stíny

Pak jsem uviděl vílu
Oči jak perly
Vlasy až k pasu
Na krku znamení střelce
Já dlouho se díval
Na její krásu

Usmála se
A v ruce natažené
Držela karafiát
Já zeptal se: Proč?
Ona řekla, že ne proto
Abych s ní šel spát
Pak řekla: Jsem víla
Co lidem nosí
Radost a lásku
Jsem jediná víra
Která napomáhá
Proti zlobě a nářku

DEMO-DOMA 1996, MP3
Štěstí nebo neštěstí, vzestup či pád
Láska nebo šílenství, být vážný či se smát
Opakovat souvětí a nebo myslet sám
V tom se prostě nevyznám

Narodit se můžeš a zemřít musíš
Trhej si lístky z kopretin
Stárneš, když jsi zaneprázdněn, stárneš, když se nudíš
Svět je ze dvou polovin

Život je složitý kolotoč
Mává s lidmi, mává s věcmi, jak příkaz v ruletě: Toč!
Narodit se můžeš a zemřít musíš
Tak to je a kdo ví proč

Na šachovnici osudů jsi pěšák nebo král

Někdy chci slyšet slova a vím, že neuslyším
Nebo uvidět znova, co už neuvidím
Za oknem padá mrazivý déšť k zemi
A já vím, že zase stýská se mi
Stíny mi snáší myšlenky smuteční
Světla se zháší, jen samota ční
Odněkud večerní blues slyším hrát
A zatím si stýskám, asi měl bych jít spát

Nechám si zdát o slunci nad hlavou
O toulkách pohádkovou zahradou
O stiscích dlaní té, co mám rád
Mám rád procitání, proto měl bych jít spát
Nechám si zdát o růži voňavé
O lásce, která úskalím proplave
O tajemstvích, která chtěl bych teď znát
O tom, jak padá sníh, o všem, co mám rád

DEMO-DOMA 1996, MP3
Jde člověk jarem zmámen a kolem ptáků hlas
Ten člověk právě vyšel z ráje a doufá, že se vrátí zas
V žilách bouřlivá krev a první hříchy mládí
Jde vesel - na rtech zpěv, který všechny rozdovádí

Už jaro zvolna mizí a slunce pálí víc
Člověk jde jinou zemí cizí, pořád zpívá z plných plic
Na létem rozpálené pláži mocný příboj léta smývá
A za dveřmi je září, co ještě plné síly bývá

Na stromech listí zlátne a mlha padá níž
Když člověk zpívá, písní mládne, však čas těžko zastavíš

Nad krajinou třeskutej mráz
A hejna vran, zní jejich hlas
Znám spoustu krás
Před těma se skláním
Otvírám oči, v uších zní procitání
Ty rána znám, kdy oči pálí
A hlava třeští, myšlenky se halí
Do závoje z mlh, co válí se nad zemí
A já pocit mám, že všechno zdá se mi...

Nad krajinou zní hejna vran
Výkřiky lidí slyším několik rán
Zůstane v nás pár slov, která bolí
Než pozvednem hlas, oči se naplní solí
Může se stát, že když nemám stání
I když je večer, přichází procitání...

---
J. Raštica, 1988

DEMO-DOMA 1996, MP3
V korunách stromů i na louce z kopretin
Tam všude ta zpráva se ví
Že vrací se domů ten tulák, co odešel
Tam na stranu polední

Od slunce spálenou duši, navíc ošlehanou větrem
A srdce, co buší pod prodřeným svetrem
Je samá záplata pod tíhou všeho co viděl
Místo tepla závěj navátá a tvář, jako by se styděl...

Šel po vyprahlé zemi a po mělčinách vodou
A hledal mezi všemi
Možná sám sebe, možná kousek svého štěstí
Možná pozemské nebe

Už je to pár let, co ho křik dětí vyprovázel

Benátky sluncem zalité
Tak, jak je vidí umělci
V zrcadle věků ukryté
Tajemství vzorů na koberci
Barokní vějíř s krajkovím
Co malíř jí vepsal do dlaní
Jako by říkal: Já to vím
Co je tohle za paní

Jsi jako kněžna ze zámku
Trochu smutná a trochu znuděná
Trochu jak dítě ve spánku
Trochu jak voda studená
Jsi jako barva červánků
Když večer slunce zapadá
Tichá jak snítka krušpánku
Když někde v koutě uvadá

Máš oči věřící
Čisté a nevinné
Máš ústa zářící
Úsměvy pro mne i pro jiné
Jsou možná trochu nejisté
O to však více upřímné
Jak květy růže bezlisté
Jejíž krása pomine