Provydiza Nět

DEMO-DOMA 1996, MP3
Zvony už zní
Bim bam
Bim bam
Bim bam
Bim bam

Údolím vchází svítání
Údolím zvony vyzvání
Údolím zní zpívání
Nesou se tóny písní
Zní v radosti i tísni
Souznění

Zvony už zvoní svítání
Zvony už zvoní polední
Zvony už zvoní klekání
Z věžiček a věží
Zprávy do krajiny běží
Souznění

Zvony už zní

---
J. Raštica, 1992

Zpívám všem bláznům, co vsází na lásku
Co nemůžou spát, když kokrhání
Barevných kohoutů poslouchám k ránu

Zpívám všem, kdo věří přívěskům na provázku
Kdo umí si hrát, rozdávat radost lidem
Kteří kráčejí po cestě z oblázků

Zpívám všem bláznům, co věří na štěstí
Co ví kam jít, když se před nimi
Náhodou objeví rozcestí

Zpívám všem, kdo věří na spoustu pověstí
A každým dnem pro něho začíná pohádka
Která je vítězstvím dobra nad zlem

Zpívám všem barevným ránům a závidím
Pohled na dívky s dlouhými vlasy všem pánům
Zpívám, prostě - zpívám všem bláznům

---
J. Raštica, 1988

Svítá, už nad obzorem svítá
A ptačí zpěv už slyšíš nad hlavou
V dálce slunce na tebe se dívá
A vítá tvou cestičku toulavou
V dálkách modravých, co voní bílým květem jabloní
Vstáváš, pak zase šlapeš v údolí
A štěstím tě srdce zabolí

Na lesní pěšinu přijít a mlčky snít
A kouře z komínů nevidět, necítit
Toulat se ve skalách a slyšet vítr vát
Já vím, že to bys chtěl, já vím, to měl bys rád
A měsíc nad řekou a ryby v potoce
A čisté studánky a bílé Vánoce
To všechno chtěl bys mít, to všechno měl bys rád
O tom vždy přemýšlíš, když už jdeš večer spát

Stmívá, už nad lesem se stmívá

Byla hvězdnatá noc
A měsíc nad krajinou
Tiše si po nebi kráčel
Snad kouzelná moc
Mě vedla v ta místa
Kde lidi nezahynou
Já kroky stáčel
Až přišel jsem k bříze
Byla zasazená do černé hlíny
Pak se pozvedl vítr
Kolem se roztančily
Divoké stíny

Pak jsem uviděl vílu
Oči jak perly
Vlasy až k pasu
Na krku znamení střelce
Já dlouho se díval
Na její krásu

Usmála se
A v ruce natažené
Držela karafiát
Já zeptal se: Proč?
Ona řekla, že ne proto
Abych s ní šel spát
Pak řekla: Jsem víla
Co lidem nosí
Radost a lásku
Jsem jediná víra
Která napomáhá
Proti zlobě a nářku

DEMO-DOMA 1996, MP3
Štěstí nebo neštěstí, vzestup či pád
Láska nebo šílenství, být vážný či se smát
Opakovat souvětí a nebo myslet sám
V tom se prostě nevyznám

Narodit se můžeš a zemřít musíš
Trhej si lístky z kopretin
Stárneš, když jsi zaneprázdněn, stárneš, když se nudíš
Svět je ze dvou polovin

Život je složitý kolotoč
Mává s lidmi, mává s věcmi, jak příkaz v ruletě: Toč!
Narodit se můžeš a zemřít musíš
Tak to je a kdo ví proč

Na šachovnici osudů jsi pěšák nebo král

Někdy chci slyšet slova a vím, že neuslyším
Nebo uvidět znova, co už neuvidím
Za oknem padá mrazivý déšť k zemi
A já vím, že zase stýská se mi
Stíny mi snáší myšlenky smuteční
Světla se zháší, jen samota ční
Odněkud večerní blues slyším hrát
A zatím si stýskám, asi měl bych jít spát

Nechám si zdát o slunci nad hlavou
O toulkách pohádkovou zahradou
O stiscích dlaní té, co mám rád
Mám rád procitání, proto měl bych jít spát
Nechám si zdát o růži voňavé
O lásce, která úskalím proplave
O tajemstvích, která chtěl bych teď znát
O tom, jak padá sníh, o všem, co mám rád

DEMO-DOMA 1996, MP3
Jde člověk jarem zmámen a kolem ptáků hlas
Ten člověk právě vyšel z ráje a doufá, že se vrátí zas
V žilách bouřlivá krev a první hříchy mládí
Jde vesel - na rtech zpěv, který všechny rozdovádí

Už jaro zvolna mizí a slunce pálí víc
Člověk jde jinou zemí cizí, pořád zpívá z plných plic
Na létem rozpálené pláži mocný příboj léta smývá
A za dveřmi je září, co ještě plné síly bývá

Na stromech listí zlátne a mlha padá níž
Když člověk zpívá, písní mládne, však čas těžko zastavíš

Nad krajinou třeskutej mráz
A hejna vran, zní jejich hlas
Znám spoustu krás
Před těma se skláním
Otvírám oči, v uších zní procitání
Ty rána znám, kdy oči pálí
A hlava třeští, myšlenky se halí
Do závoje z mlh, co válí se nad zemí
A já pocit mám, že všechno zdá se mi...

Nad krajinou zní hejna vran
Výkřiky lidí slyším několik rán
Zůstane v nás pár slov, která bolí
Než pozvednem hlas, oči se naplní solí
Může se stát, že když nemám stání
I když je večer, přichází procitání...

---
J. Raštica, 1988

DEMO-DOMA 1996, MP3
V korunách stromů i na louce z kopretin
Tam všude ta zpráva se ví
Že vrací se domů ten tulák, co odešel
Tam na stranu polední

Od slunce spálenou duši, navíc ošlehanou větrem
A srdce, co buší pod prodřeným svetrem
Je samá záplata pod tíhou všeho co viděl
Místo tepla závěj navátá a tvář, jako by se styděl...

Šel po vyprahlé zemi a po mělčinách vodou
A hledal mezi všemi
Možná sám sebe, možná kousek svého štěstí
Možná pozemské nebe

Už je to pár let, co ho křik dětí vyprovázel

Malé batole uprostřed chodníku
S projevy nevole žmoulá kus rohlíku
Přemýšlí, čím to je, že svět je veliký a ono tak malé
Domů je daleko a tak si tu hraje

To malé batole určitě neví
Že změní postoje a v mnohém sleví
Zatím ať rádo je, že lozí po čtyřech a nepadá z výšky
A tak se začly psát stránky nové knížky

---
J. Raštica, 1993