Provydiza Nět

Dnes má listí den letecký
Těžko říct, jak bude zítra
Zda babí léto či chladná jitra

Dnes má vítr den chlapecký
Vzduchem draci ocasatí
Vznáší se nad dýmem z natí

Září, říjen, listopad
Země už se chystá spát
Jen vítr zlaté listí žene
Do země snům zaslíbené
Dál

Dnes má láska den zavírací
City bývaj chladný z rána
Srdce už jsou rozebrána

Dnes maj lidé den potkávací
Pozdraví se, klobouk smeknou
Možná i pár slov si řeknou

---
P. Růžička, 1988

Svinul jsem plachty
Polámal vesla
Potopil bárku
Co mě sem nesla
Kormidlo spálil
Hřebíky snědl
Snad po všech směrech
Správně si vedl

Tu se mi líbí
Tady chci zůstat
Chleba je bílý
Polévka hustá
Tu se mi líbí
Tady chci žít
Tady se jednou
budu dobře mít

Najdu si děvče
Bude mou ženou
Postavím domek
Či vilu zděnou
Zasadím sekvoj
Si na zahrádce
Děcko pak ženě
Pořídím hladce

Tu se mi líbí...

Časem si koupím
I televizi
A nové auto
Nějaké cizí
Žena mi bude
Prát, šít a vařit
Líp se nemůže
Chlapovi dařit

Tu se mi líbí...

Kdyby snad přece
Stáhly se mraky

DEMO-DOMA 1996, MP3
Nechala jsem lehkovážně
Dva příboje do mne bít
Jeden spláchl bílé pláže
Druhý smetl útesy
Zůstala jen nahá hlína
A obnažené kořeny
Na zemi

Jenom suchá hrouda hlíny
A na dně duše kamení
A pod kameny pocit viny
Z hlouposti mé pramení

Lehkovážně nechala jsem
Dvoje vichry v sobě vát
Jeden srazil ptáky na zem
Druhý začal listí rvát
Zůstaly jen mrtvé stromy
A peří ptáků v korunách
Teď jsem vrah !

Do závějí bílé peří
Škodolibost navála
Pochybuje ten, kdo věřil

DEMO-DOMA 1996, MP3
Zpívá nad jezem hvězdám tiše bílým
A jenom měsíc její písni rozumí
Zpívá do pláče, jenž propukl a sílí
Slaná voda v řece zašumí

Jménem vítězství volali ji zpátky
Ač prohrála víc, než jí chtěli dát
Říkali bláznivá, když odcházeli z lávky
Nechali ji tam ve vodě stát

A jméno měla Victoria
S chutí po vítězství
A jméno měla Victoria
Co chutná po vítězství

Stála na břehu u samého kraje
Viděla svou tvář a měsíc vedle ní
A pod ní hloub pak všechny touhy svoje
Tam v řasách na kameni

Dílo náhody
Studna bez vody
Čas tu dotvořil
Zpustlé nádvoří
Dlouhé vteřiny
Hebké peřiny
Postel s nebesy
Šatník komtesy

Obraz na stěně
Krásné vznešené
Vlasy havraní
Duši poraní
Zlatý příborník
Starý komorník
Svody služebné
Kdysi pohledné

Marné pachtění
Rez na brnění
Vojsko ztrhané
Bitvy prohrané

Ponurý pustý hrad
Tisíc let starý snad
Mlčky tu vypráví
Kameny šatlavy
Osudy vězněných
Útrapy mučených
Jen zbytky hradboví
A bílá paní to ví

Slunce prosvítá
Křoví trnitá
Dole pod věží
Voní protěží
Mladý podkoní
Služku uhání
Něco šeptá jí
Mizí ve stáji

Za rok jednou
Hlavy sehnou
Do vlasů si šeptají
Slůvka ticha
Mlčky dýchá
Ona jemu a on jí

Staré téma
Konce nemá
Jenom stálé obměny
Mezi námi
Mezi vámi
Mezi tvory na Zemi

---
P. Růžička, 1997

DEMO-DOMA 1996, MP3
Čas, ten věčný proud bez tišin a peřejí
Řeka bez břehů, bez ústí a pramenů
Proud vzpomínek, které v něm zvolna tlejí
Lék na všechny rány od nožů i kamenů

Řeko postůj, mně utíká tvůj běh
Řeko postůj, jsem trýzněn ve svých zdech
Řeko postůj, mě unáší tvůj proud
Řeko postůj, já se musím nadechnout!

Řeko postůj jenom chvíli, dej nám čas
Řeko postůj, vždyť křičí každý z nás
Řeko pověz, kdy nás na břeh vyplavíš
Řeko postůj, břehy nemáš, však ty víš

Řeko postůj, jsi krutá bez příčin

DEMO-DOMA 1996, MP3
Kdesi na nebi svítí ztracené souhvězdí
Galaxie přání, mlhovina snů
Kdesi na nebi v dálce, kam oči nevidí
Zůstává ukryté tajemství dnů
Příštích i minulých
Šedých i barevných
Svítí tam kdesi na nebi

Kdesi na nebi v hloubce, vzdálené jak zrození
A přece tak blízko je bod nenávratů
Tam v mrazivém prázdnu pod křídly znamení
Spí tichá skládka lidských životů
Příštích i minulých
Šedých i barevných
Čeká tam kdesi na nebi

Stavte schody do nebe
Já chci jít do svých dnů
Ohlédnout se do sebe

Tam, kde jednou spadnou
Slzy šarlatových draků
Tam snad i skály vadnou
Tam země po sto roků
Už nevydá své plody
Ani stéblo, ani dítě
Tam marně v kalné vody
Vrhá rybář svoje sítě
Tam hladem vlci vyjí
A prchají i vrány
A lidé, co tam žjí
Se cítí víc jak sami
Víc, než kdokoli z nás...

Drak pláče nad tou zemí
Která byla jeho láskou
Že ji cizí ruce plení
Oči vážou černou páskou
A pak ke zdi život staví
Život jediný a křehký
A stále hledají ten pravý
Budiž jim osud lehký
Vždyť nevědí, co činí
To už jednou jeden pravil
A že viděl víc než jiní
Vlastní lid ho za to zabil

Děvčátko s mašlemi usnulo na louce
Nad hlavou motýli tančili lehounce
A stínem na tváři přikryl jej rozrazil
Ze žáru od slunce divný sen vyrazil

Snášel se dolů k ní, zalehl jí čelo
Přečetl myšlenky, pohladil tělo
Proniknul jí k srdci, do duše a citu
A začal se jí zdát a zdál se bez soucitu

Zdál se jí o hračkách, zdál se jí o mámě
Co umí pohladit tak něžně, tak náramně
Zdál se jí o škole, ale jenom krátce
Mnohem dýl byla s ním princeznou v pohádce

Zdál se jí o princi, co zlíbal ve spaní
Šípkovou Růženku zakletou do trní
Zdál se jí o vráskách na otcově tváři