Provydiza Nět

Někdy chci slyšet slova a vím, že neuslyším
Nebo uvidět znova, co už neuvidím
Za oknem padá mrazivý déšť k zemi
A já vím, že zase stýská se mi
Stíny mi snáší myšlenky smuteční
Světla se zháší, jen samota ční
Odněkud večerní blues slyším hrát
A zatím si stýskám, asi měl bych jít spát

Nechám si zdát o slunci nad hlavou
O toulkách pohádkovou zahradou
O stiscích dlaní té, co mám rád
Mám rád procitání, proto měl bych jít spát
Nechám si zdát o růži voňavé
O lásce, která úskalím proplave
O tajemstvích, která chtěl bych teď znát
O tom, jak padá sníh, o všem, co mám rád

Někdy chci pohladit dlaní vánek ve větvích
Myslím jen na ni a v duši mám smích
Chtěl bych podat jí ruku a jít po kolejích
Ale zatím si stýskám - a to je hřích

---
J. Raštica, 1988