Provydiza Nět

Nad krajinou třeskutej mráz
A hejna vran, zní jejich hlas
Znám spoustu krás
Před těma se skláním
Otvírám oči, v uších zní procitání
Ty rána znám, kdy oči pálí
A hlava třeští, myšlenky se halí
Do závoje z mlh, co válí se nad zemí
A já pocit mám, že všechno zdá se mi...

Nad krajinou zní hejna vran
Výkřiky lidí slyším několik rán
Zůstane v nás pár slov, která bolí
Než pozvednem hlas, oči se naplní solí
Může se stát, že když nemám stání
I když je večer, přichází procitání...

---
J. Raštica, 1988