Provydiza Nět

Benátky sluncem zalité
Tak, jak je vidí umělci
V zrcadle věků ukryté
Tajemství vzorů na koberci
Barokní vějíř s krajkovím
Co malíř jí vepsal do dlaní
Jako by říkal: Já to vím
Co je tohle za paní

Jsi jako kněžna ze zámku
Trochu smutná a trochu znuděná
Trochu jak dítě ve spánku
Trochu jak voda studená
Jsi jako barva červánků
Když večer slunce zapadá
Tichá jak snítka krušpánku
Když někde v koutě uvadá

Máš oči věřící
Čisté a nevinné
Máš ústa zářící
Úsměvy pro mne i pro jiné
Jsou možná trochu nejisté
O to však více upřímné
Jak květy růže bezlisté
Jejíž krása pomine

---
J. Raštica, 1991