Provydiza Nět

Když venku prší a není kam jít
Z okna se dívám na mokrou ulici
Celičkou duší vnímám ten klid
Co ruší jen kapky z nebe se valící
Po dlažbě chodí lidé zmáčení
A já dál poslouchám z rádia hlášení:
Nadále déšť, na horách sníh
Místy se bude tvořit náledí

Když venku prší a není kam jít
Přemýšlím, proč se lidi na sebe tolik mračí
Vždyť přece úsměv všem sluší líp
A těm druhým to většinou stačí
Na to, aby si řekli: Dobrý den
I když dnes prší, bude svítit slunce za týden
A tak si říkám, proč být k sobě hluší
Beru si deštník a vyrážím ven

Když svítí slunce a není kam jít
Z okna se dívám na zářící ulici
Svět je krásný, to si nenechám vzít
Dýchám vzduch čistý, po dešti vonící
Dívejme se občas z okna ven
I když prší, i když je nebe modré jako len
Kaluže vyschnou a mraky zmizí
Nám se tím splní jeden malý sen

---
J. Raštica, 1988