Provydiza Nět

Pod nánosy kalu
Na dně nejhlubšího moře
Bezradností tváří dolů
To už snad tvář ani není!
Nevíme, máme se smát
A nebo plakat spolu?
Nevíme, máme se bát
Nebo věřit ve spasení
Duší

Před příbojem slov
Se zavíráme do mlčení
Tvrdšího než kov
Těch mříží, co mezi námi
Rozestavil čas
A jeho věrný sluha boží
K usmíření zas
Naději nám do úst vloží
Malou

Kostel a mříž
Čekání na zázraky
Přistoupit blíž
Bojíš se - a já taky
Kostel a mříž
Od čeho a proč nás dělí?
Na zádech kříž
Prchlé duše zpátky vtělí
V nás snad?

---
P. Růžička, 1996