Provydiza Nět

Trocha historie a trocha trápení
Se spolu snoubí na hlavním nádvoří
V člověku srdce bije i v pevnosti z kamení
Láska i nostalgie, to všechno je mládí
Po schodech ke staré lípě
Která prý pamatuje 16. století i s loveckým právem
Naděje pořád žije a snad ani neumírá
Občas se proletí a pak zas usedá na zem

Za sebe můžu říct, že bylo mi fajn
všem prázdninovým láskám z hradního nádvoří
Mince má rub i líc, na to snad zapomínám
Ale jednou bych chtěl stát na cimbuří
Až hvězdy zahoří

Trocha současnosti a trocha historie
Radost i mámení, to všechno je mládí
Slunce se za mrak skryje, cesty se rozdělí
A asi nebudu lhát, když řeknu, že mi to trochu vadí
Trochu slávy a cti, touha bez naděje
A nezájem o člověka, to jsou výsady králů
Říkám si, kam svět spěje a co nás ještě čeká
Když chodím komnatami gotických sálů

---
J.Raštica, 1988