Provydiza Nět

Všechno prý započal veliký třesk
Tmou projelo světlo a přišel i blesk
V ruce jen kámen a v té druhé šíp
Pak s bronzovou dýkou snad šlo to už líp
Pár nepsaných zákonů a ochota dát
Kus ze svého sousta i když budu mít hlad
Když Daidalos s Ikarem k nebesům vzlét
Nemohli tušit, jak bude vypadat svět

Ze špinavých oken paneláků sčítáme galaxie
Lovíme ryby a hejna ptáků
A bůh ví, zda v nás ještě srdce bije
Dávno nevdechujem jen hvězdný prach
Ale i tovární kouře a smog na cestách
Kdyby praotec Čech viděl ten běs
Raději by rychle se vrátil tam, kde leží dnes

Maličké dítě si v kolíbce spí
Pavouk spřádá sítě a za tenkou zdí
Se rodiče hádají, slyšet i pláč
Účty si skládají a já se ptám: Zač?
Zahořel plamen a když znovu zhas
Změnil se v kámen a zůstal jen mráz
Až přijde ten zázrak, to dítě se bude ptát
Máma mu řekne: Tátu nemůžeš znát

Pod barevnou maskou baldachýnů
Skrýváme podivnou tvář
Smysl života vkládáme do rubínů
A častěji než poctivec najde se lhář
Nestojí nám za to říct: Mám tě rád
Hledáme zlato a když k ránu jdeme spát
Každý se chválí, kolik snědl a vypil
A co získal navíc, když nesil, ale sklidil

---
J. Raštica, 1988