Provydiza Nět

Pomalu se rozednívá a škola začíná
Menšina se sešla, začla nultá hodina
Před očima Máňu, co jsem potkal v prázdniny
Sakra, už aby byl konec týhle nultý hodiny

Už se zcela rozednilo, pan docent odchází
A pohledy kalných očí ven ho provází
Ještě ani nezmizel a už je tu jiný
Uléháme k spánku na další dvě hodiny

Tesil, tesil, to je náš textil
A smutek v duši, když kráčíme ke škole
Zapráskaní jsme všichni až za uši
K fakultě strojní se totiž chodí přes pole
Slunce svítí a slavíci zpívají
Když u píva v zatáčce se zpívá:

Chytil táta sojku, chytila máma taky
Chytil táta, chytila máma
Chytily všechny děti
Sojka neuletí !

Přednáška mě nebaví a hlad je veliký
Tak si jdu do kantýny na dva rohlíky
Vlašák dneska nemůžu, je mi těžko velice
Už se blíží zkouškové, zas řídne stolice

Vrták, tangens, krycí přímka, buchar, integrál
Přitom myslím na Jelínka, toho bych si dal
Co bude asi na oběd, knědlik či brambory
Příští týden na to kašlu, jedu na hory

Tesil, tesil...

Jedu vám takhle stezkou dát ženskejm k řece pít
Vtom potkal jsem vám koně, až jsem vám z ženský slít
Žral kytku žlutejch květů, možná růží, co já vím
Znám plno hezkejch koňů k světu, ale tenhle hraje prim
Kdo si kazí ...
...budeš pořád mít už rád

---
Provydiz + O. Popelka, 1990