Provydiza Nět

Pekelníčku, můj strážníčku
Opatruj mi mou dušičku
Pendrekem i pistolí
Ať už ji nic nebolí
Braň mě stále, ve dne v noci
Od svodů a hříšné moci
Od chlastu a lehkých žen
Ať jsem správným studentem !

Hodný, tichý, sterilní
Inteligent debilní

Pod nánosy kalu
Na dně nejhlubšího moře
Bezradností tváří dolů
To už snad tvář ani není!
Nevíme, máme se smát
A nebo plakat spolu?
Nevíme, máme se bát
Nebo věřit ve spasení
Duší

Před příbojem slov
Se zavíráme do mlčení
Tvrdšího než kov
Těch mříží, co mezi námi
Rozestavil čas
A jeho věrný sluha boží
K usmíření zas
Naději nám do úst vloží
Malou

Kostel a mříž
Čekání na zázraky
Přistoupit blíž
Bojíš se - a já taky
Kostel a mříž
Od čeho a proč nás dělí?
Na zádech kříž
Prchlé duše zpátky vtělí
V nás snad?

---
P. Růžička, 1996

Rodičové moji
Kam jste mě to dali ?!
Švábi tady lozí
Všude prach se válí

Kolem samý student
Řve to, chlastá, blije
Údržbářův čokl
Každé ráno vyje

V bufetu jsou fronty
Na vrátnici děda
Nejezděte za mnou
Neb vás chytne, běda !

Telefon tu není
V provozu snad žádný
Po nocích se plouží
Temný stíny zrádný

Bojím se, ach, bojím
Že nedočkám rána
Že se jednou vzbudím
A nebudu ...
... studentka !

---
P. Růžička, 1997

Za hradbou černých mraků
Vozataj s chladnou tváří
Bičem šlehne do ryzáků
Zlatá zbroj v slunci zazáří
Dunění těžkých vozů
Valí se dolů údolím
A je krátký každý rozum
Aby tu spoušť zastavil

Mašinérie, když do pohybu dá se
Nepomůže nic, ba už ani vzdát se
Stojíš proti ní a v rukou jen své dlaně
Jenom víra tvá je na tvé straně

K nebi stoupá hustý dým
Země je krví nasáklá
Nářek slyšet z rozvalin
To pláče matka vojáka
Supi těla roznesou
Kola vozů klesnou do bažin
A za pár let si tady budou
Děti trhat květy kopretin

A pod nohama zem jim bude vyprávět

PILULKY

První je na spaní
Druhá od kašlání
Třetí abys lépe močil
Čtvrtá, když se hlava točí
Po páté ti stoupne
(nálada) a zhloupneš
Šestá je na širší cévy
Sedmá - ani doktor neví
Ale je to psáno
A na stoleček dáno
A tak papej prášky, Budulínku
Za tatínka, za maminku...

POD RENTGENEM

Takhle si tu pěkně lehni
Nadechnout - a už se nehni !
Mezi nohy olovo
Blik - a je to hotovo

---
P. Růžička, 1990

ANTIKONCEPČNÍ

Takhle si tu pěkně lehni
Zavři oči a už se nehni
Mezi nohy olovo
Bum - a je to hotovo !

---
O. Popelka, 1992

Tak už se nám to na chodbách černá
Byla nám dopřána ostraha věrná
Splnily se všecky naše prosby
Už nás neděsí šikany, hrozby
Za naše díla, skutky a činy
Plouží se okolo neznámé stíny
Každý má po ruce pejska a obušek
Dejme se do zpěvu tesklivých častušek
Když mohli husité udolat křižáky
Snad se nám podaří zahnat ty...
...šerify

Mír nad krajinou
Ticho s ozvěnou
Jen hebce padá sníh
A na dlaních roztává

Z dáli zazní zvon
Jeden, či milion
Zní svou modlitbou
Tou jedinou, co zůstává

A najednou není kam jít
Není kam jít, chce se jen být

Noc nad krajinou
Bíle oděnou
Jen hvězdy září tmou
Nekonečnou, mrazivou

Svíčky na stromcích
Nesou do noci
Ze srdce teplo tvé
A taky mé, život nás všech

A najednou není kam jít
Není kam jít, chce se jen žít ...

---
P. Růžička, 1989

DEMO-DOMA 1996, MP3
Hej, pastýřu, vstávej hola
Ovečky ti utekly
Jak jich rychle nezavoláš
Ztratijá sa v předpeklí

Rohatí jich ostříhajú
Nadělajú kožuchy
Aby měli v sněhu, mrazu
Co si hodit přes břuchy

Hej, pastýřu, vstávej honem
Ovce bečí ve stráni
Vlčisko sa motá kolem
Už jich vidí k snídani

Zavolá si svoje brachy
Zastříhajú ušima
Ovce už sa krčá strachy
Začíná sa hostina

Éj, ty bačo na tom kopci
Spál bys klidně do jara!
Nehleďél sis svojich ovcí
Zbyla ti jen fujara...

---
P. Růžička, 1995

DEMO-DOMA 1996, MP3
Jak v létě lány hořčice
Jak sláma v blátě ulice
Jak zašlá mosaz na klice
Jak síry kus
Jak víno ze dna poháru
Jak slunci druhé do páru
Jak zlatý poklad korzárů
Je blonde blues

Jak slunko padlé do moře
Jak pozdní říjen v oboře
Jak cihly zídky na dvoře
Jak ze rzi kus
Jak měď na střeše kostela
Jak horká vůně popela
Jak plamen vniklý do těla
Je Rousseau blues

Jak vrány v hejnu letící
Jak tma pod hrnce poklicí
Jak smůla paty lepící
Jak škváry kus
Jak kaňky cáklé do duše

Jsi mou černou inspirací
Noční můrou co se vrací
Každý večer, když se vkrádá
Oknem tma a na má záda
Plive strach své chladné sliny
Připomíná všechny viny
Jež jsem spáchal kolem sebe
V ruce meč - a v mysli tebe!

Zbytečné je ptát se nyní
Nakolik jsme oba vinní
Kdo komu víc pouštěl žilou
A komu co dneska zbylo
Ty cesty už se nepotkají...
Tak prosím všechny, co mě znají
Ať odpustí mi moje chyby
Odpovědnost nesou ryby...

---
P. Růžička, 1997