Provydiza Nět

Svítá, už nad obzorem svítá
A ptačí zpěv už slyšíš nad hlavou
V dálce slunce na tebe se dívá
A vítá tvou cestičku toulavou
V dálkách modravých, co voní bílým květem jabloní
Vstáváš, pak zase šlapeš v údolí
A štěstím tě srdce zabolí

Na lesní pěšinu přijít a mlčky snít
A kouře z komínů nevidět, necítit
Toulat se ve skalách a slyšet vítr vát
Já vím, že to bys chtěl, já vím, to měl bys rád
A měsíc nad řekou a ryby v potoce
A čisté studánky a bílé Vánoce
To všechno chtěl bys mít, to všechno měl bys rád
O tom vždy přemýšlíš, když už jdeš večer spát

Stmívá, už nad lesem se stmívá
A ptačí zpěv pomalu utichá
V dálce, tam kde koleje se stáčí
Houká tulácký vlak do ticha
Až zítra bude zase svítat
A slunce pozdraví nový den
Pak můžeš vzít kytaru a zpívat
Že nebyl to jen sen

---
J. Raštica, 1988