Provydiza Nět

Za hradbou černých mraků
Vozataj s chladnou tváří
Bičem šlehne do ryzáků
Zlatá zbroj v slunci zazáří
Dunění těžkých vozů
Valí se dolů údolím
A je krátký každý rozum
Aby tu spoušť zastavil

Mašinérie, když do pohybu dá se
Nepomůže nic, ba už ani vzdát se
Stojíš proti ní a v rukou jen své dlaně
Jenom víra tvá je na tvé straně

K nebi stoupá hustý dým
Země je krví nasáklá
Nářek slyšet z rozvalin
To pláče matka vojáka
Supi těla roznesou
Kola vozů klesnou do bažin
A za pár let si tady budou
Děti trhat květy kopretin

A pod nohama zem jim bude vyprávět
Na kolika lžích stojí tenhle svět
A kolik mladých těl tu leží pod trávou
Však děti se jen smějí, dokud nezestárnou

---
P. Růžička, 1989