Provydiza Nět

Řekl jsem - holka, tak se měj
A krátké pousmání možná nebylo to nej...
Které ti splní jedno z přání
Tak se taky pousměj a třeba zrovna tomu
Že i když bolí loučení, navracíš se domů
Kde to znáš

Řekl jsem - holka, tak se měj
A doteky tvých dlaní mně připomněly vzpomínej
Řekl jsem - pošlu psaní
Tak ti zdálky posílám tuhle krátkou píseň
Která snad doletí až tam, kde očekávám přízeň -
Za tebou

V odlescích oken paneláků
Ještě vidím tvoje líce
Ale vím, že světla vlaku
Co odvezl tě, už neuvidím více
Vím, že asi nemá význam stírat slzy z tváří
Ale sám sobě se přiznám
Když ležím na polštáři
Člověk vždycky nevyjádří
Slovy to, co zrovna cítí
Vzpomínám, tenkrát bylo září
Řeklas - já už musím jíti
Řeklas - já už musím jít, tak se měj

Řekl jsem - holka, tak se měj
A krátké políbení ti řeklo - jenom nečekej
Nečekej, že se něco změní
Za chvíli půjdem každý sám
A to je pomyšlení
Které velmi dobře znám
Proto nemám rád loučení - tak se měj

---
J. Raštica, 1988