Provydiza Nět

Mír nad krajinou
Ticho s ozvěnou
Jen hebce padá sníh
A na dlaních roztává

Z dáli zazní zvon
Jeden, či milion
Zní svou modlitbou
Tou jedinou, co zůstává

A najednou není kam jít
Není kam jít, chce se jen být

Noc nad krajinou
Bíle oděnou
Jen hvězdy září tmou
Nekonečnou, mrazivou

Svíčky na stromcích
Nesou do noci
Ze srdce teplo tvé
A taky mé, život nás všech

A najednou není kam jít
Není kam jít, chce se jen žít ...

---
P. Růžička, 1989